Aerobik mezi kapkami deště

Kdo jste s námy byly v Krkonoších, tak víte, že dvou věcí jsme si užily dosyta: aerobiku a deště :-) A kdo jste nebyl, přečtěte si, jak jsme se měly:

Na víkend s aerobikem jsem se dlouho těšila. Lákala mě jak vidina víkendu stráveného bez dětí, pouze s kamarádkami a známými ze cvičení, zpestřená občasným protažením těla, tak hlavně návrat do úžasného prostředí Pomezní Boudy, které jsme s rodinou okusili na letošní zimní dovolené a které mi připadalo pro cvičební víkend naprosto ideální. Kdo neokusil, nepochopí - útulné pokoje, domácká restaurace, geniální umění pana kuchaře a hlavně pohostinnost a vstřícnost majitelů - slova to vystihují jen částečně. Pomezky vás prostě nakazí svou atmosférou a teprve po odjezdu máte pocit, že vám bude něco chybět.

Ale pěkně popořadě: Páteční den byl balící a cestovní. Všech 18 účastnic, tedy přesně účastníků (protože přijeli i dva chlapi, i když jejich průměrný věk byl asi 1,5 roku ) se v různou denní dobu naložilo do celkem 6 aut a vydalo na cestu. My jsme dorazily jako poslední, po šesté večerní a Malá Úpa nás přivítala deštěm a 4 stupni Celsia. Ale vstupem do krbem vyhřáté restaurace jsme okamžitě přepnuly na víkendový program. Než jsme se nadály, servírovala se čtyřchodová večeře, popíjely jsme vínko a pivečko a klábosily s ostatními. První večer jsme ale pojaly zodpovědně, abychom zvládly ranní dvouhodinové cvičení hned od devíti.

Sobotní ráno nás přivítalo hustou mlhou. V tělocvičně o rozměru menšího fotbalového hřiště se sešlo přesně sedm statečných žen (mne nepočítaje) a jako bonus jeden mladý muž.  Cvičení jsem se snažila rozvrhnout tak, abychom celý zátah vydržely a zbyly nám síly i na zítra. Začaly jsme základními kroky a v mírném tempu jsme vydržely celou hodinu. Dalších 60 minut jsme ještě zpomalily a pokračovaly posilováním horní půlky těla s gumičkami a overbally. Do této hodiny se zapojily i dvě ze seniorek, které ji bravurně zvládly a tímto jim patří můj obdiv. Na večer jsme si potom nechaly taneční aerobik - na hodinu ve vyšším tempu se přijela podívat i návštěva z Vrchlabí a zvýšila nám tak výrazně účast Kroky jsme měly nacvičené z rána, jenom jsme to spojily a zatančily do prostoru, přesně jak jsem slibovala: trochu otoček, spousta legrace a endorfinu.

Zbytek soboty, čas mezi cvičením stejně tak jako večer, se nedá popsat jinak než slovy klasika: "A chč... a chč..."  Odvážní vystrčili nos z chalupy alespoň na chvilku a posléze se usušili v sušárně, my lenoši jsme se nechali pohostit obědem a kafíčkem v restauraci a zbytek dne trávili povídáním na pokoji a v sauně. Zato sobotní večer se rozjel hezky. Někdo si potykal u panáka v restauraci, někdo popil už po večeři a dorazil to po sauně, někdo se přidal ke spontánnímu tanečnímu večírku v restauraci a popil s majiteli a někdo to stihnul všechno

V neděli se nad námi Krakonoš přece jen smiloval a po probuzení jsme dokonce dohlédly až na protější stráň. Seniorky vzaly hole a vyrazily na procházku, nás sedm statečných se sešlo na poslední hodině. Jediné, co nás ještě nebolelo, byly nohy a jelikož jsme je nepoužily v sobotu na žádnou túru, nezbývalo než je odrovnat při cvičení. Vzhledem k časné ranní době jsem zvolila opět mírnější tempo, ale zadečky a nožky jsme potrápily dostatečně a nevynechaly jsme ani bříško.

Pobyt jsme uzavřely procházkou a obědem. Pak už přišlo jen loučení, a to hlavně s Pomezkama, protože my - my se přece zase uvidíme na cvičení! Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kdo s námi jeli a vytvořili tak krásnou atmosféru nejen na cvičení, ale také bych chtěla poděkovat Hance a Petrovi, majitelům Pomezní Boudy. Protože díky nim vím, že na světě existují místa, kde se člověk cítí jako v jiném světě, a  není to vůbec časově ani finančně náročné se tam dostat.

Radka